Člověk by řek, že po tolika filmech, už nebude mít Jurský Park, potažmo Jurský svět na čem stavět, a že prostě stejně už nic novýho v tomhle smyslu vymyslet nejde. No, vlastně nejde. Ale i přesto jsem se u filmu Jurský Svět: Znovuzrození bavila.
Jurský Svět: Znovuzrození – Zrychlený děj
Jasně, už to není jako tenkrát, když se ozvalo legendární „Cha, cha, cha, nezadal jsi správný heslo,“ ale když celým kinosálem otřásl řev tyranosaura, rozvibrovalo to mý vnitřnosti a po celým těle mi vyskočila jemná husina přesně tak, jako před lety. Některý věci se prostě nemění (což je v tomhle případě super) a dost možná je to právě ta nostalgie, která nás znovu a znovu táhne do potemnělých sálů multikin a nutí nás hltat popkorn i film samotný.
Jakože jasně, klasická zápletka o tom, jaký jsou lidi paka, že se vydají do míst, kde jsou živí dinosauři asi dneska už nikoho nešokuje. Lidi jsou holt pitomí. Stejně tak nepřekvapí, kdo nakonec zařve (myslím zařve, ne zařve) a kdo hrdinně jakože jen o chlup (čtěte o šupinu) unikne tak trochu geneticky zmanipulované evoluci a tím pádem i děsivé smrti. Fandila jsem dinosaurům, jen aby bylo jasno – takže zase zklamání, páč jich to pár dalo, ale to je jedno.
Jurský Svět: Znovuzrození - Postřehy
Když už je řeč o hrdinech filmu Jurský Svět: Znovuzrození, tak musím zmínit mou oblíbenou Scarlett Johansson, která je nejen šmrncovní baba a super herečka, ale ve Znovuzrození ukazuje, že má větší koule jak všichni chlapi dohromady. A tím nemyslím jen osazenstvo uskupení, který chce nabrat vzorky z ultra velkých dinoušů, ale i chlapi cestující se dvěma dívkami v rámci rodinného výletu. Zrovna tahle partička je dle mého pro příběh úplně irelevantní a funguje spíš jako nutná emoční výplň. Jen tak mimochodem, ta malá holka bude po návratu stopropéro potřebovat péči psychologa a až ve škole začnou probírat palelontologii, tak se podělá, ale co už. Nevadí to autorům filmu, proč by mělo nám, že?
Co se dynamiky filmu týče, tak první půl hodina je tak trochu vopruz. Chápu, že nám musej vysvětlit, kdo je kdo, je nutný posbírat všechny členy týmu a tak podobně, ale i tak. Dost možná ten pocit zdlouhavosti umocňuje ještě víc jak desetiminutová šňůra reklam, kterým jsme byli před samotným začátkem filmu vystavení a u mě taky bezesporu fakt, že před začátkem musím jít nejmíň třikrát na záchod. V každým případě, když se překodrcá začátek, tak pak už to má spád a šlape to jak na drátkách.
Ve filmu Jurský Svět: Znovuzrození o akci rozhodně není nouze a dobrodruzi se občas za mě z nepochopitelných důvodů vydaj na sebevražednou misi (ten nafukovací člun). Film je protkaný občasnými vtípky v podobně různorodých situací a pravda, místy jsem nejspíš zažívala stejný pocit fascinace obrovitou (někdy děsivou) nádherou dinosaurů jako samotní hrdinové filmu Jurský Svět: Znovuzrození.
Bohužel, nejděsivější ze všech (prostě boss) – geneticky upravený tvor, kterého nám krátce představí už na začátku filmu, pro mě byl spíš zklamáním. Vzhledem mi připomněl něco mezi vetřelcem, Krakenem a původní Godzilou a vlastně mi ho bylo i líto. Asi jsem sentimentální, dost možná stárnu, a nebo je mi prostě jen líto, že tematika Jurského Parku či Jurského světa byla nejspíš skutečně už natolik vyčerpána, že si tvůrci nového snímku Jurský Svět: Znovuzrození musejí v příběhu pomáhat genetickými mutacemi.
Jurský Svět: Znovuzrození - Závěrem
Celkový dojem z filmu je ale dobrý. Bavila jsem se královsky, měla jsem super výhled a přes řev dávných tvorů nebylo slyšet ani srkání koly, ani křoupání popkornu. A ještě jeden poznatek. Pokud jste rodič, tak jako já a náhodou se vám podaří zdrhnout do kina, tady se budete cítit, jako doma. Má holčička umí řvát vážně nahlas a během večera jsem na ni myslela fakticky často. Zatím T-Rexe netrumfla. Zatím.
Článek napsala: Paliczka